Novinka

Dne: 7. května 2020

Moje karanténa: Jaroslav Dytrych

[img]

Jak funguje fakulta, když jsou dveře zavřené? A jak si s novou situací poradili vyučující a zaměstnanci FIT? To zodpoví seriál, který jak doufáme, už nebude trvat příliš dlouho, s názvem Moje karanténa.

Od rána až pozdě do večera trvají v posledních týdnech pracovní dny Jaroslava Dytrycha.  Proděkanovi pro bakalářské studium totiž k běžné práci přibylo ještě řešení mimořádných opatření, která se každým týdnem mění. Momentálně ale nejvíc času tráví plánováním, jak zvládnout blížící se zkouškové a státnice.

"S příchodem karantény se mi práce hodně zkomplikovala. Za normálních okolností by už běžely zkoušky za letní semestr, ve státnicových komisích by se dělaly poslední úpravy a před sebou bych měl jen rozvrh na letní semestr příštího roku. Místo toho se pořád upřesňuje plán zkoušek, k tomu se dolaďuje rozvrh na zimní semestr, plánují státnice a následující víkend mě teprve čeká onen rozvrh na příští léto," říká. Hodně věcí rád řeší osobně, setkání s lidmi teď ale nahradil telefon, který mu doma často zvoní od rána do večera. 

Přechodem do online světa se pro něj ztížila nejen práce proděkana, ale i učitele. "Poprvé jsem si zkusil úplně celou přednášku na prázdnou místnost. Je to docela nepříjemné, protože zpětná vazba od studentů hodně chybí, částečně ji alespoň nahradil chat," popisuje Jaroslav Dytrych zkušenost s předmětem Praktické aspekty vývoje software, který učí.

Jak ale říká, je rád, že vyučující i studenti tuto situaci dobře zvládli. "Řada učitelů přednášela do streamu nebo záznamu, konzultovali online a zajistili tak kvalitní výuku i v této nelehké době. Potěšilo mě, když jsem viděl, že nikdo ze studentů nezůstal offline. U těch, co se dlouho nepřihlásili do systému, jsem se ujišťoval i telefonicky a všichni byli v pořádku. Opatření, která jsme museli dělat, tak souvisela spíše s nařízeními a požadavky shora než se zvládnutím naší běžící výuky," dodává Jaroslav Dytrych. 

Svou agendu teď řídí ze dvou "kanceláří". "Jedna je v obývacím pokoji, kde mám počítač, ale tam se dá rozumně pracovat, až rodina usne. Nepočítal jsem s tím, že budu pracovat z domu trvale, takže druhé provizorní pracoviště jsem si musel vytvořit na půdě, kde mám malou dílnu na elektroniku," popisuje. Ze starých počítačů si tam vytvořil stoleček na klávesnici a na monitor tam připojuje služební notebook. "Večer se pak zase přesouvám do obýváku, kde mám pohodlnější pracoviště," dodává.

[img]

Volného času mu, jak říká, zbývá méně, než když do práce denně dojížděl. "Snažím se ho trávit s dcerkou, chvíli si s ní zahrát nějakou společenskou hru nebo číst před spaním. Řeším taky stavbu - na chalupě nám začal nebezpečně padat plot, takže když to jde, musím být u oprav," popisuje.

Nejvíc mu podle jeho slov chybí možnost problémy vyřešit osobně a režim, ve kterém jde odhadnout, kdy je kdo dostupný a co bude následovat další týden. "Rád držím sliby a nelíbí se mi, když nás neustálé změny opatření nutí pořád něco měnit a předělávat, i když už s tím byli všichni spokojení," říká.

A na co se nejvíc těší? "Až budu moct na dovolenou. O tu u Pasohlávek, co jsme měli v červnu v plánu, nás asi koronavirus připraví. Ale těším se alespoň na lesy v údolí Oslavy a Chvojnice, které máme kousek od chalupy," dodává.

Sdílet článek

Nahoru