Moje karanténa: Alexander Meduna

Jak funguje fakulta, když jsou dveře zavřené? A jak si s novou situací poradili vyučující a zaměstnanci FIT? To zodpoví seriál, který jak doufáme, už nebude trvat příliš dlouho, s názvem Moje karanténa.

Na živé přednášky a intenzivní komunikaci s učitelem jsou zvyklí studenti v předmětech Alexandera Meduny. "A to je teď těžké. Přes veškeré audiovizuální vymoženosti jsou přednášky v prázdných učebnách, mírně řečeno, nepříjemné. Ještě loni bychom takovou výuku shledali téměř absurdní," říká. 

O trochu snazší je pro Alexandera Medunu výzkum, i když i v něm mu podle jeho slov schází osobní komunikace s kolegy. "Mám nyní čas pracovat na řadě studií, ve kterých se rámcově pohybuji někde mezi matematikou a informatikou. Pomocí matematických formulí se snažím objasnit to, čemu říkám anglicky jumping computation. V zásadě jde o výpočet, který probíhá nespojitě v potenciálně neomezeném prostředí, jako je např. internet. Takovýto výpočet lze provádět různými způsoby, např. paralelně či semi-paralelně v kooperaci s řadou jiných běžících procesů atd. Snažím se vybudovat obecný matematicky aparát, který takovýto výpočet postihne a vyloží," vysvětluje. 

V současnosti pracuje hlavně doma a v noci. "Mnohdy svítá, když posílám spolupracovníkům nejnovější verze takovýchto studií, aby na nich měli možnost pokračovat. Já jsem si vůbec vždycky připadal jako začínající bakalář, kterému nějakým nedopatřením zestárlo tělo. Moc rád se dozvídám nové poznatky. Studuji stejně jako za mlada," říká s úsměvem.  

Jeho domácí knihovna, ve které pracuje, má kolem 3300 svazků. Zabývá se v ní zejména matematickou informatikou, ale zdaleka nejen tou. "Já jsem se původně ve svém životě věnoval především filozofii, zejména Husserlově fenomenologii. Nyní se občas k jejímu studiu vracím. Zaměřuji se na Husserlovy rané práce, zejména Logická zkoumání, která jsou někdy nepravém opomíjena. Filozofové se soustředí na jeho práce pozdější, např. na Krizi evropských věd či Karteziánské meditace. Matematici buď filozofii ignorují, anebo čtou novější práce o filosofickém přístupu k logice. Patrně nejvíce času věnuji pracím od Wittgensteina, kterého informatika prakticky zcela opomíjí, přestože se tento filozof dobře znal např. s Allanem Turingem, který jistě patří k jejím zakladatelům. Ti dva myslitelé spolu vedli rozsáhlé a mnohdy velmi ostré diskuze, které zachytili jejich kolegové, takže jsou zpřístupněny dnešním informatikům. Zejména Wittgensteinův výzkum o jistotě a pravdivosti v matematice je centrem mého zájmu," popisuje. 

Deset let přednášel Alexander Meduna na University of Missouri v USA. A s řadou kolegou je stále v kontaktu. "Z toho, co vím, tak Amerika ze začátku do značné míry podcenila hrozbu této krize. Způsoby boje s pandemií se ale liší stát od státu. Češi mají někdy tendenci smýšlet o USA jako o jednolité zemi, ve které je situace více méně stejná ve všech státech. Takový pohled je stejně zjednodušující a mylný, jako dělat rovnítko mezi Albánií a Švédskem v evropském smyslu," říká. 

Jak dodává, zdá se mu, že koronavirová krize mění chování lidí k sobě. "Všimněte si, jak souběžně s karanténou ubylo dřívější běžné bezohlednosti a hulvátství na ulici. Sedící mladík pod stojícím invalidou či těhotnou ženou byl běžným jevem v brněnských šalinách před karanténou. Teď ne. Jednak šalinami jezdí lidí méně, ale hlavně člověk začal chápat, že ten druhý je také lidská bytost a zasluhuje si jeho ohled a respekt," říká. 

Vezmou si z toho ale podle něj lidé ponaučení i do budoucna? "Těžko říct. Albert Camus někde napsal, že lidstvo potřebuje čas od času dostat facku. Tu právě dostalo a pořádnou. Lidem ale rychle otrne. Vzpomeňte si na situaci po povodni 1997 v naší republice. Opět se zčistajasna objeví spousta generálů po bitvě. Začnou si vyčítat, co měli či neměli udělat. Žaloba bude stírat jinou žalobu. Soudní procesy nebudou mít konce. Hlavě se ale anonymní dav vrátí do svého loutkového divadla, ve kterém si každá marioneta kryje jen svá vlastní záda. Ale je na každém z nás, zda bude pokračovat ve svém životě jako maňásek, anebo jako člověk," míní. Jak dodává, je teď na každém jedinci, jestli se bude pořád soustředit na sebe, anebo jestli obrátí svůj život k druhému.